Být dominikánem neznamená být víc než křesťan, ale způsob, jak být křesťan

Foulques de Toulouse

19. 3. 2014 11:07
Rubrika: Překlady

Folquet de Marselha neboli Folquet de Marseille, Foulques de Toulouse či Fulk z Toulouse (cca 1150 - 25. 12. 1231) pocházel z rodiny benátských kupců, která žila v Marseilli. Je znám jako trubadúr, později horlivý antikatarský biskup z Toulouse.

Trubadúr

Původně věhlasný trubadúr: začal komponovat písně kolem roku 1170 a znali ho lidé jako Raymond Geoffrey II. z Marseille, Richard Lví srdce, Raymond V. z Toulouse, Raimond-Roger z Foix, Alfons II. Aragonský a Vilém VIII. z Montpellier. Nejvíce je znám pro své milostné písně, které chválil i Dante. Zachovalo se 14 šansonů, 1 tenson, 1 žalozpěv, 1 satira, 3 křižácké písně a možná 1 nábožná píseň (jeho autorství ale není jisté). Později v Životopisech trubadúrů byl spojován s milostnými aférami s různými vznešenými dámami, o kterých zpíval (prý zapříčinil rozvod Viléma VIII. s Eudocií Comnenou), ale podle všeho byl jeho život mnohem prozaičtější, podržel si status vznešeného občana. Jeho současník Jan z Garlande později napsal, že měl „dobré jméno díky své ženě, potomstvu a domu“, což jsou známky buržoazní serióznosti.

Biskup

Folquetův život a kariéra se nečekaně změnily kolem roku 1195, kdy prožil hlubokou náboženskou konverzi a rozhodl se změnit svůj dřívější život. Připojil se k přísnému cisterciáckému řádu, vstoupil do kláštera v Thoronet (Francie) a zdá se, že svou ženu a dva syny také umístil do nějakých klášterů. Brzy získal vyšší postavení a byl zvolen opatem v Thoronet, což mu umožnilo založit sesterský dům v Gemenos pro ženy, mezi nimiž byla velmi pravděpodobně i jeho manželka.

Roku 1205 byl zvolen biskupem v Toulouse poté, co dva cisterciáčtí papežští legáti byli posláni do oblasti, aby ji reformovali. Papež Inocenc III. byl docela znepokojen rozšířením dvojí hereze a korupce biskupů v Languedocu a pomocí cisterciáků chtěl oboje vymýtit. Legáti sesadili předchozího biskupa Raimona z Rabastens, a zřejmě byli nástroji Folquetovy nominace na jeho místo.

Jako biskup v Toulouse – Folquet se nyní nazývá svým správným jménem Foulques, Fulk nebo Folc namísto zdrobněliny Folquet – přijal svou roli v potírání herezí velmi aktivně. Po celou dobu své biskupské kariéry se snažil vytvářet podmínky a povzbuzovat náboženský entuziasmus, který by posílil katolíky proti svodům heretických kazatelů (katarů a valdenských). V roce 1206 založil dům, který se stal konventem v Prouille, pro komunitu zasvěcených žen, která by se stala protiváhou katarským komunitám (a nahradila je). Podílel se na kazatelské misi sv. Dominika, kterou vedl Dominikův nadřízený, biskup Diego z Osmy. Po smrti biskupa Diega pokračoval v podpoře nové formy kázání sv. Dominikem a jeho následovníky přidělením nemovitosti v Toulouse a části desátků počínajícímu dominikánskému řádu, aby tak zabezpečil jejich pokračující úspěch.

Křížová výprava proti Albigenským

Biskup Foulques měl bouřlivé vztahy se svou diecézí zejména pro svou podporu křížové výpravy proti Albigenským, která byla obecně vnímána jako válečná agrese proti regionu. Nenáviděn mnoha Toulousany a knížetem Raymondem VI. z Toulouse opustil Toulouse 2. dubna 1211, když křižáci obléhali Lavaur. Hned potom nařídil i všem klerikům, aby opustili město. Byl přítomen obléhání od dubna do května 1211. Potom odcestoval na sever Francie, kde kázal křížovou výpravu po boku cisterciáckého opata Guy z les Vaux-de-Cernay, který byl později (od r. 1212) několik let biskupem v Carcassonne. Potom se vrátil na jih, účastnil se koncilu v Pamiers v listopadu roku 1212, koncilu v Lavaur v lednu 1213, setkání s Petrem II. Aragonským 14. ledna 1213, bitvy o Muret 12. září 1213 a koncilu v Montpellier v lednu 1215. Tam mu nařídil papežský legát Petr z Beneventa, aby se zmocnil Chateau Narbonnais, knížecí rezidence v Toulouse. Tak se tedy konečně vrátil v únoru 1215 do města.

V červenci 1215 vydal pastýřský list o ustanovení Dominikova Bratrstva kazatelů (z kterého se stal později dominikánský řád). V listopadu 1215 se vydal s Dominikem a Guyem z Montfortu do Říma na 4. lateránský koncil.

Poté, co se Toulousané v srpnu 1216 vzbouřili proti novému vládci, Šimonovi IV. z Montfortu, a Foulques vyjednal úmluvu, která ale vedla k dalšímu násilí, pokusil se odstoupit s prohlášením, že je pro něj nemožné dál vést diecézi, ale papež jeho žádost zamítl. V říjnu 1217, když Šimon z Montfortu znovu obsadil Toulouse, poslal do Paříže skupinu svých stoupenců, aby u krále Filipa Augusta vyprosili pomoc. Ve skupině byl i Foulques a Šimonova žena, kněžna Alix de Montmorency. Vydali se na cestu tajně, „lesem“, aby se vyhnuli útoku „faiditů“ (albigenských lordů, kterým byl zkonfiskován majetek a kteří se stali psanci a přepadávali křižáky). Vrátili se poněkud okázaleji v květnu 1218 a přiváděli s sebou skupinu křižáků.

Větší část následující dekády strávil Foulques mimo svou diecézi, když asistoval křižáckým armádám a církevním pokusům přinést do regionu řád. Roku 1223 byl na koncilu v Sens.

Roku 1229 po Pařížském míru konečně skončily křižácké výpravy a Foulques se vrátil do Toulouse a začal budovat instituce, které měly napomoci vytlačení herezí z regionu. Pomáhal založit Univerzitu v Toulouse a řídil nově založenou biskupskou inkvizici. Zemřel roku 1231 a byl pohřben vedle hrobky Viléma VII. z Montpellier v opatství Grandselves, nedaleko Toulouse, kde byli opaty jeho synové Ildefons a Petr.

zdroj: Wikipedie

Vyšlo v Opusculu 7-8/2012

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio