Být dominikánem neznamená být víc než křesťan, ale způsob, jak být křesťan

Liturgická modlitba v dominikánské spiritualitě

19. 3. 2014 11:27
Rubrika: Reportáže
(Přepis přednášky pronesené na setkání dominikánských a františkánských terciářů)
Dominikánský řád byl založen jako řád kněžský, proto je jasné, že liturgie hraje jednu z nejvý­znam­nějších rolí v dominikánské spiritualitě. „Podle vůle svatého Dominika ať je slavné a společné slavení liturgie pokládáno za jeden z hlavních úkolů našeho povolání“, píše se ve Stanovách. Všimněte si, prosím, zejména slov slavné a společné, to jsou totiž základní kameny dominikánské liturgie. Dominikánská liturgie je slavnostní a vznešená, je to v pravém slova smyslu boho-služba, služba Bohu.
Když jsme byli děti, jeden moudrý kněz nám vysvětloval, že máme být při mši jako vojáci hradní stráže. Nikdo netuší, jestli umí bojovat, ale jsou krásně oblečení a drží stráž ke cti svého pána, kdysi krále, dnes prezidenta. My máme také sloužit Pánu Bohu jako ti vojáci, přijít v neděli nastrojení do kostela a hodinu držet stráž ke cti svého Krále Krista, pěkně rovně stát, neposkakovat, nehrbit se, nešťourat se v nose. To je pro děti poměrně nedostižný ideál, ještě i v pubertě.
Také sv. Dominik zdůrazňoval, že vnitřní postoj se musí projevit navenek a zachovávání vnějších obřadů přispívá k vnitřní usebranosti. Dochovala se svědectví o jeho postojích při modlitbě, tzv. Devět způsobů modlitby sv. Dominika. Když jsme byli na exerciciích, zkoušela jsem vniknout do smyslu těchto postojů. Počkala jsem raději, až půjdou všichni spát, a pak jsem si je o půlnoci v kapli o samotě zkoušela. Troufám si říct, že jsem skutečně pronikla jen do jednoho z nich, kdy Dominik stojí při modlitbě zpříma s rukama vztaženýma k nebi. Při tomto postoji totiž opravdu téměř nejde usnout.
Dominik dokázal něco, co je pro nás dodnes úžasné: dokázal integrovat všechny složky své bytosti do jednoho celistvého člověka. I apoštol Pavel v listě Galaťanům píše, že „tělo touží po něčem jiném než duch, a duch zase po něčem jiném než tělo. Jsou to věci, které si navzájem od­po­rují, takže nikdy neděláte, co byste chtěli.“ Ale sv. Dominik dokázal postavit do služby Bohu ducha, duši i tělo, v dokonalé rovnováze, to je naprosto obdivuhodné. Zvlášť v dnešní době, kdy tolik lidí má duševní problémy a vyhledává psychologa, protože pochází z rozpadlých a nefunkčních rodin, někteří lidé vůbec nepoznali svého otce, a jiní by zase byli raději, kdyby ho nepoznali, v době vystre­sovaných, depresivních nebo agresivních lidí, kteří už ani nevěří v lásku, je pro nás Dominik vzorem vykoupeného člověka na cestě k Bohu. Je nadějí a důkazem, že to přece jenom jde.
Dominikánská modlitba má mnoho forem. Ale srdcem dominikánské modlitby je liturgie hodin, breviář. Prostřednictvím breviáře je každý dominikán denně prostupován Slovem Božím, které je Duch a které je život. Všechno, co dělá dominikán, ať je to nějaká práce, modlitba nebo studium, všechno směřuje k jedinému cíli – kázání. A to, prosím, platí i pro terciáře, i když trochu jiným způsobem. Terciáři – laici mají hlásat Krista v prvé řadě osobním příkladem. Ale i oni mají být připraveni zodpovědět případné otázky, když se naskytne příležitost. A jak by mohli kázat, kdyby v nich neožívalo Boží Slovo? K tomu nás vedle čtení Bible vede právě modlitba breviáře.
Dominikánský breviář je velmi podobný běžně dostupnému breviáři pro laiky. Liší se však použitým překladem a hlavně jiným uspořádáním. Dominikánský breviář je rozdělen do čtyř knih podle liturgických období a kterákoli z těchto čtyř knih je tenčí než „cihlička“ breviáře pro laiky. Přitom obsahuje navíc čtení z Bible a z církevních Otců, která jsou jinak těžko dostupná a která představují neocenitelný poklad.
Struktura liturgie hodin je stejná: invitatorium, ranní a večerní chvály, modlitba se čtením a modlitba během dne, kompletář. Ranní a večerní chvály mají největší význam jakožto páteř celého oficia. Modlitbu se čtením lze přizpůsobit kterékoli denní či noční době, jak je komu ctěné libo. Výběr čtení je pečlivě sestaven se zřetelem na uspořádání čtení ve mši, takže slouží i jako příprava na mši svatou a někdy i jako podklad pro kázání. Liturgie hodin nemá nahradit osobní rozjímavou modlitbu: rozjímavá modlitba naopak čerpá ze čtení, žalmů a ostatních částí liturgie hodin, a recitace liturgie hodin nemá být jen bezmyšlenkovité odříkávání textu, ale živou, osobní modlitbou, která prozařuje celý křesťanský život. Proto také by se modlitba breviáře neměla konat jen z poslušnosti k přijatému závazku, ale s horlivostí a s přesvědčením.
Kdo se dostane k internetu, může se modlit dominikánský breviář na internetu na adrese breviar.op.cz nebo si ho může vytisknout na papír, aby kvůli jedněm chválám nemusel nosit celý breviář, tak jako si ho tiskneme z internetu my na každé naše setkání. Mnozí lidé mají internet dostupný z mobilu, ti nemusí s sebou nosit breviář vůbec nikdy.
Nejvýraznější rozdíl mezi dominikánským a laickým breviářem, kterého si každý hned všimne, je v úvodním zvolání. Dominikánský breviář začíná veršem Bože, shlédni a pomoz, Pane, pospěš mi pomáhat. Laický breviář používá formuli Bože, pospěš mi na pomoc, Slyš naše volání. Mnohdy se liší hymny, dominikánský breviář má často své vlastní. Dalším markantním rozdílem není samotný text, ale úkony prováděné při modlitbě: vstávání, sedání, různé úklony, tzv. breviář s tělocvikem, jak říká náš novicmistr. Tyto úkony mají za cíl jednak zapojit do modlitby celého člověka i s jeho tělem v duchu sv. Dominika, jednak napomoci soustředění (když někdo usne, hned se to pozná) a v neposlední řadě jsou zdrojem obveselení, když přijde někdo nový a je naprosto zmaten. Domini­kánský řád je totiž ze všech řádů nejveselejší.
Dominikánské slavení liturgie je slavné a společné. Typické pro dominikány je, že dávají vždycky přednost společné modlitbě před modlitbou v soukromí, proto i breviář se má každý modlit raději ve společenství s ostatními. Sám sv. Dominik to přísně dodržoval, a kdykoliv mohl, nechal všeho a účastnil se společné modlitby v chóru s bratry. „Kde jste dva nebo tři ve jménu mém“... Ale ani když člověk nemá možnost modlit se s ostatními, není sám, protože ví, že tytéž ranní nebo večerní chvály se v tu samou chvíli modlí mnoho dalších bratří a sester všude ve světě. Jenom já jsem výjimka, protože když jsem po noční, modlím se ranní chvály nejdřív v poledne, a to už jsem asi opravdu poslední. Ovšem co je to proti našim bratrům františkánům, kteří se prý modlí modlitbu před spaním hned po obědě. :-)
Člověk, který se modlí breviář sám, si může přidat chvíle ticha a modlit se žalmy rozjímavým způsobem. Je zvláštní, že žalmy, staré tisíce let, nám dodnes mluví z duše. Změnilo se oblečení, způsob bydlení, technické vymoženosti, ale duše člověka zůstává stejná. Někdy se ale stane, že nám žalm nesedne. Máme zpívat chvály a my bychom raději naříkali. Pak se nám hodí rada sv. Augustina: „Zpívej a kráčej!“ Když je v breviáři oslavný žalm, ale tobě není do aleluja, zpívej a kráčej! V nebi budeme zpívat ze srdce, tady zpívejme, abychom si dodali kuráž na cestě. Ale nezastavujme se! Někdy máme naopak srdce plné radosti, ale žalmista běduje a naříká. Tehdy mějme na mysli, že nezpíváme žalmy jen za svou osobu, ale jménem celé církve – Kristova těla. Svatý Bene­dikt ve své Řeholi (kap. 19) píše: „Kdo zpívá žalmy jménem církve, vždy nalézá důvod k ra­dosti či zármutku, protože také zde platí apoštolova slova 'Radujte se s radujícími, plačte s plačícími' (Řím 12,15), a tak lidská křehkost, zraněná sebeláskou, se hojí podle stupně lásky, jímž mysl odpovídá hlasu toho, kdo zpívá žalmy.“
Líbilo se mi, co říkal bratr Jindřich při svém jáhenském svěcení: „Svou rodinu si člověk nevybírá, narodí se do ní. Ani dominikánskou rodinu si člověk nevybírá, je do ní povolán Bohem a učí se v ní žít.“ Ale dodala bych k tomu, že když člověk pozná své povolání a následuje ho, stane se mu radostí. Proto jsem šťastná, že se dominikánská rodina stala i mou rodinou a že o ní mohu říci slovy žalmu (88,16): „Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.“

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio