Být dominikánem neznamená být víc než křesťan, ale způsob, jak být křesťan

Po stopách Tomáše Akvinského 2

19. 3. 2014 16:16
Rubrika: Reportáže

2. část – Tomáš eucharistický

Z Boloně od svatého Dominika jsme na naší pouti zamířili do umbrijského města Orvieta, které bylo ve středověku papežským letním sídlem. Otec Štěpán nám ukazoval rozlehlý papežský palác. Když už jsme nějakou chvíli kolem něj šli, kdosi se zeptal: „To je pořád ještě ten papežský palác?“ Otec Jindřich odtušil: „Jistě! Přece si nemyslíte, že papež bude bydlet v nějakém zahradním domku?“ V Orvietu je také dominikánský klášter, ve kterém svatý Tomáš v letech 1261–1264 pobýval a vyučoval. Ale to nebyl ten hlavní důvod, proč jsme tam jeli.

V roce 1263 vyslal pražský biskup (pravděpodobně Jan III. z Dražic) kněze Petra, aby pro něj něco zařídil v Římě. Na zpáteční cestě se kněz Petr zastavil v Bolseně v chrámu sv. Jiří a sv. Kristiny, aby tam sloužil mši svatou. V okamžiku, kdy s prasknutím zlomil proměněnou hostii, aby ji zvedl nad hlavu, leknutím ztuhl. Z hostie vytryskla jasně červená krev a potřísnila oltářní plátna. Ztrnulý kněz zíral na své ruce a na oltář a nebyl mocen slova. Lidé si povšimli, že se děje něco neobvyklého. Povstávali z lavic a natahovali se dopředu, aby lépe viděli. Nakonec obklopili oltář kruhem a bez dechu hleděli stejně jako kněz Petr. Brzy si uvědomili, že se právě stali svědky velmi neobvyklého zázraku.

Bolsenští okamžitě vyslali posly do blízkého Orvieta, kde právě pobýval papež Urban IV. se svým dvorem, aby mu zprávu ohlásili. Papež neprodleně pověřil jednoho biskupa, aby případ na místě prověřil. Ale ani nečekal, až se biskup vrátí, a vydal se mu se svým doprovodem naproti (na obraze rozeznáme i postavu velmi podobnou Tomáši Akvinskému). Potkali se u mostu přes řeku a papež bez váhání zakrvácená plátna hned na tom místě uctil. Pak je s celým slavnostním průvodem přenesli do Orvieta, kde papež nechal zhotovit krásný relikviář, aby plátna mohl vystavit k uctění ostatním věřícím.

Urban IV. už jako biskup ve své diecézi podporoval úctu k Tělu a Krvi Páně a jako papež zvažoval, zda má či nemá ustavit tento svátek pro celou Církev. Bolsenský zázrak pochopil jako Boží pokyn a povolal Mistra Tomáše, aby pro plánovaný svátek sepsal svaté officium.

Těžko by našel někoho povolanějšího. Chtěla jsem napsat, že svatý Tomáš skvěle vládl perem, ale poté, co jsme viděli stránku psanou jeho rukopisem a nepovedlo se nám nic přečíst, ba ani identifikovat aspoň jednotlivá písmena, raději napíšu, že svatý Tomáš byl mistr slova. Naštěstí jeho slova zapisoval jeho osobní tajemník a přítel Reginald z Piperna, který psal čitelně.

Svatý Tomáš každý den sloužil mši svatou a na druhé mši svaté i po ní pak byl přítomen v hlubokém rozjímání. Dosvědčuje to zejména bratr kostelník, který se snažil tiše chodit, aby Tomáše nerušil v modlitbě. Svatý Tomáš nemluvil o svatém Dominikovi, ale přesně dodržoval jeho odkaz, a když nemluvil na univerzitě o Bohu, tak mluvil v kostele s Bohem. Je velmi pravděpodobné, že když ho papež požádal, aby napsal hymny k uctění Eucharistie, sáhl po modlitbách, které měl už napsané a které se už předtím sám modlil jako vlastní soukromou pobožnost.

Svatý Tomáš je velkým příkladem úcty k Eucharistii. Jeho hymny Adoro te devote, Lauda Sion, Pange lingua nebo hymnus K svátku tajemnému, odkud je vzata oblíbená sloka Panis angelicus, jsou přes 700 let užívány a stále znovu a znovu zhudebňovány. Najdete je v každém kancionále a můžete je slýchat na koncertech vážné i populární hudby. Jak napsal tuším Petr Chaloupský, svatý Tomáš se tím stal největším hitmakerem všech dob. Jistě to nebyla náhoda, že k eucharistickému zázraku došlo právě v době, kdy svatý Tomáš pobýval poblíž a mohl nabídnout modlitby z vlastní tvorby. Bez Tomáše Akvinského by nebyla teologie tím, čím je. Ale vroucnost a eucharistická zbožnost Tomáše Akvinského mluví jasně ke každému, i nejprostšímu srdci.

Mezi lidmi zdomácněla „romantičtější“ verze legendy, totiž že kněz Petr konal kající pouť do Říma, protože měl pochybnosti o reálné přítomnosti Kristově v Eucharistii. S největší pravděpodobností je to jen básnická licence zbožných tetiček, je totiž velmi nepravděpodobné, že pochybující, a tedy nepříliš spolehlivý kněz by byl pravou rukou svého biskupa a vyřizoval pro něj diplomatické úkoly. A ještě nepravděpodobnější je, že by se v Bolseně roku 1263 vyskytovali dva různí čeští kněží jmenující se Petr z Prahy, jeden pochybující a druhý důvěryhodný s diskrétním diplomatickým posláním. Pokud se dostanete do Bolseny, můžete si to na místě snadno ověřit, neboť u svaté Kristiny v Bolseně je farářem český kněz Miloslav Chrást z Kongregace kněží Nejsvětější svátosti (Eucharistiánů). Tímto vás všechny od něj pozdravuji a také vyřizuji jeho pozvání do italské Bolseny.

Chvalte, ústa, vznešeného těla Páně tajemství,
chvalte předrahou krev jeho, kterou z milosrdenství,

zrozen z lůna panenského, prolil Král všech království.
Nám byl dán a nám se zrodil z Panny neporušené,

jako poutník světem chodil, sil zde zrno pravdy své,
skvělým řádem vyvrcholil svoje žití pozemské.

Na poslední večer k stolu s bratřími když zasedal,
beránka by s nimi spolu podle zvyku pojídal,

dvanácteru apoštolů za pokrm sám sebe dal.
Slovo v těle slovu dává moc chléb v tělo proměnit,

z vína Boží krev se stává. I když Pán je smyslům skryt,
stačí sama víra pravá srdce čisté přesvědčit.

Před svátostí touto slavnou v úctě skloňme kolena,
bohoslužbu starodávnou nahraď nová, vznešená,

doplň smysly, které slábnou, víra s láskou spojená.
Otci, Synu bez ustání chvála nadšená ať zní,

sláva, pocta, díkůvzdání naše chvály provází.
Duchu též ať vše se klaní, který z obou vychází. Amen.

Tomáš Akvinský

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio