Být dominikánem neznamená být víc než křesťan, ale způsob, jak být křesťan

Zpívejte Hospodinu píseň novou!

1. 5. 2014 17:11
Rubrika: Články

Žalmista nás povzbuzuje: „Zpívejte Hospodinu píseň novou!“ (Ž 98) Ale co je to za píseň? Je-li to úplně nová píseň, tak ji asi nikdo nezná. Jak ji tedy máme zpívat? Nebo se ji za nějakých okolností naučíme? Ale od koho? Nebo si ji musíme sami zkomponovat? Co když nemáme hudební vzdělání?

Papež Benedikt XVI. před několika lety kázal o přechodu Izraelitů Rudým mořem. Hospodin v bezvýchodné situaci nalezl cestu, kde by ji nikdo nehledal – středem moře. Neopustil svůj lid, ale v podobě oblačného sloupu putoval tou zvláštní cestou spolu s ním. Položil se mezi Izrael a egyptské vojsko, čímž od sebe oddělil to, co následovalo Hospodina, a to, co se mu protivilo. Ve vodách Rudého moře potom zahynuli všichni Egypťani jako obraz odporu proti Bohu. Když Mojžíš převedl svůj lid na pevnou zem a vrátil moře na své místo, zazpíval s celým lidem známou píseň: „Hospodinu chci zpívat, neboť je velmi vznešený, koně i s jezdcem svrhl do moře.“ To je Hospodinova Pascha, Hospodinovo přejití.

Je to jeden z nejkrásnějších obrazů Starého Zákona. Na Bílou sobotu se čte na ukončení postní doby, doby pokání. Můžeme v něm vidět symbol křtu – křestní ponoření do vod Rudého moře a utopení Egypťanů – odpuštění hříchů. Můžeme v něm vidět budoucnost Církve, která na konci časů po všem pronásledování přejde na druhý břeh a bude zpívat píseň Boží a píseň Beránkovu. Můžeme v něm vidět také svou osobní paschu. Kdo projde životem, aniž by poznal utrpení?

Meditovaly jsme s jednou spolusestrou o lidském utrpení. V nemocnici se s ním setkává denně. „Čím to,“ říkala, „že některé lidi utrpení prohloubí, takže vnitřně zkrásní, a jiné naopak zatvrdí?“

Lidské utrpení je jako průchod Rudým mořem. Nemůžeme jím pochodovat sami, utopili bychom se spolu s Egypťany. Jestli je utrpení cesta, kterou pro nás nalezl Bůh, i kdyby vedla středem moře, bude to cesta dobrá. Bude to určitě cesta těžká, bolestná a dlouhá, nejraději bychom už byli na druhém břehu a měli to za sebou, to každý pochopí. Kristus sám říká: „Vezmi svůj kříž a následuj mě!“ Zařadíme se tedy do průvodu a jdeme s křížem na ramenou za Kristem. A kam Kristus jde? Na Golgotu. Křesťanství není žádná legrace. A přece není cesty radostnější, než je cesta za Kristem. Stokrát raději ležet na prahu svatyně než meškat ve stanech hříšníků. Kdo poznal Kristovu lásku a radost, bude se jí držet zuby nehty a nechá plavat bez zájmu hloupé radosti tohoto světa.

Už ten název „Rudé moře“ evokuje představu bolesti, utrpení a krve. Pokud se ve svém duchovním životě octneme na břehu Rudého moře, máme tři možnosti: odmítneme bláznivou cestu středem moře a zvolíme si úděl otroka v egyptské zemi. Přizpůsobíme se světu a zapomeneme na Hospodina. Druhou možností je přidat se k táboru Egypťanů a postavit se otevřeně proti Bohu. Farao nás za to povýší a odmění. Nicméně se potom utopíme v Rudém moři. Nebo se staneme blázny pro Krista a budeme tvrdit, že půjdeme středem moře, i když si všichni klepou prstem na čelo. Projít vlastním Rudým mořem znamená projít křížovou cestou, kterou prošel před námi Kristus. Je to cesta úzká a strmá, ale Kristus ji prohlásil za jedinou cestu k životu.

Není to jen fyzické utrpení, třebaže může být. Pravděpodobně zakusíme to, co Kristus Ježíš. Prohlásili ho za pomateného. Byl tak chudý, že neměl kde hlavu složit. Byl stále na cestách. Pokusili se ho kamenovat. Chytali ho za slovo, aby dokázali, že lže nebo že není dostatečně vzdělaný. Nenáviděli ho, protože je už jen svou přítomností usvědčoval z hříchu. Zradil ho přítel, který ho už předtím okrádal. Chvíli byl slavný, pak dav volal „Ukřižuj“. Falešně ho obvinili a nespravedlivě odsoudili. Poplivali ho a zbičovali. Na veřejnosti ho obnažili a vystavili všem zvědavým pohledům. Ani v tak intimní chvíli, jakou je vlastní smrt, mu nedopřáli diskrétní soukromí. Bolestí z odmítnutí jeho lásky tolika lidmi mu puklo srdce, takže hlasitě vykřikl a zemřel.

Jestliže jsme s Kristem zemřeli, budeme s ním také žít. Kristovo utrpení a smrt na kříži byla také Mariina pascha. Kdo mohl Krista Ježíše milovat více než vlastní matka, která ho porodila a odkojila? Přesto Ježíš v Kafarnau prohlásil, že Maria je blahoslavená ne proto, že je jeho matkou, ale proto, že Boží slovo slyší a zachovává. Nikdo neměl tak velkou bolest nad Kristovým utrpením jako Maria, a nikdo také neměl větší radost z jeho vzkříšení. Spojme své srdce s Mariiným a nechme po přejití Rudým mořem ze srdce vytrysknout píseň novou! Píseň tak starou, a přece zcela novou, přetavenou bolestí, jako se zlato čistí v ohni, a plnou radostného Aleluja!

Vyšlo v Opusculu 5/2014

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio