Být dominikánem neznamená být víc než křesťan, ale způsob, jak být křesťan

80% babičky

4. 5. 2016 15:30
Rubrika: Rodinný život

     Jednou byl Kryštof takový zamlklý, duchem nepřítomný. Chvíli si hrál s legem, ale bylo vidět, že přitom myslí na něco úplně jiného, a po chvíli tragickým tónem prohlásil:

     „Bylo by pro mě lepší, kdybych umřel.“

     V duchu jsem se usmála: Je po mně! Celý já! Ale pak jsem si k němu sedla a řekla mu:

     „Četla jsem nedávno v Bibli knihu Tobiáš. Psalo se tam o lidech, kteří si taky mysleli, že by pro ně bylo lepší umřít.“

     Kryštof se zájmem vzhlédl a naslouchal.

     „Ten první, starý Tóbit, celý život zachovával přikázání, snažil se dělat jenom to, co se líbí Bohu, a nakonec – místo aby ho Bůh za to nějak odměnil – oslepl. A přál si raději umřít. Druhá byla dívka, moc hodná holka, poslouchala rodiče, pomáhala v kuchyni, uklízela, určitě i do skautu chodila, ale vždycky, když se chtěla vdávat, přišel zlý démon a ženicha zabil. A lidi ji začali pomlouvat, že se na toho démona jenom vymlouvá, že ve skutečnosti ty mládence zabíjí sama, protože je pořádná potvora. Že se jenom přetvařuje, aby si lidi mysleli, že je hodná, ale že je vražedkyně a patří na šibenici. A jí to přišlo tak strašně líto, že prosila Boha, aby ji raději nechal umřít. A co myslíš, že se stalo?“

     „Bůh je oba vyslyšel a umřeli“, tipnul si Kryštof.

     „Kdepak. To bys neuhodl. Bůh jim poslal na pomoc svého anděla, jmenoval se Rafael, který to všechno napravil. Tóbita uzdravil, démona zahnal a děvče dal za manželku mladému Tobijášovi. A jako věno spoustu peněz. Takže žili všichni šťastně až do smrti a chválili Boha.“

     Kryštof o tom mlčky přemýšlel. Po nějaké chvíli se potutelně usmál a řekl:

     „Víš, babi, já nejsem celý po tobě. Jenom asi z osmdesáti procent.“

Vyšlo v časopise Rodinný život 1/2016

Zobrazeno 1126×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio