Klíčem k pochopení Dominikovy osobnosti je jeho spojení s Bohem. Nejméně desetkrát se uvádí ve výpovědích z procesu svatořečení, že "mluvil jen s Bohem nebo o Bohu". "Byl vytrvalejší a oddanější modlitbě než všichni lidé, které jsem kdy viděl" (bratr Štěpán). Taky se nám v porovnání s Bohem všechno jeví jako obyčejná sláma jako sv. Tomáši Akvinskému?
"Často jsem ho viděl sloužit mši. A pokaždé jsem ho přitom viděl, že při eucharistické modlitbě po jeho tvářích stékají slzy. Celebroval a modlil se při mši Otčenáš s takovou niternou účastí, že mohli přítomní dobře vnímat jeho zbožnost" (bratr Štěpán). Dominikovy slzy, jeho uchvácení, láska k modlitbě a záře obličeje jsou, jak učí sv. Tomáš Akvinský, známky mystické zkušenosti s Bohem. Ale i my ostatní se můžeme účastnit mše svaté s niternou zbožností.
Dominik svůj duchovní život prožíval podle příkladu Ježíše Krista, živil se Jeho slovy a Jeho Tělem. Necháváme se také uchvátit Kristem v Eucharistii a v Písmu svatém?
Dominik všechno očekával od Boha, nic sám od sebe. Nedomníváme se my dnes často, že můžeme sami dát našemu životu smysl a naplnění, že se musíme sami realizovat? Dominik nehledal své naplnění sám u sebe, ale u Toho, který je větší, který přesahuje všechny lidské možnosti. A Bůh mu daroval radost, pokoj, štěstí a život, jaký není ohrožen smrtí.
Byl vyrovnaným a radostným člověkem. "Protože však radost srdce prozařuje tvář, výrazem jeho vyrovnanosti byla jeho dobrota a radostný vzhled" (Jordán Saský). Radostný vzhled není totéž co profesionální úsměv, "keep smiling". Následovat sv. Dominika neznamená předvádět reklamu na zubní pastu, ale radovat se s radujícími, plakat s plačícími a v srdci se radostně klanět svému Bohu.
"Na jeho tváři stále zářila radost, která pocházela z jeho čistého svědomí" (Jordán Saský). Nezapomínáme na denní zpytování svědomí?
"Dominik byl laskavý v jednání s bohatými i chudými, i s židy a nevěrci" (Jan z Navarry). Neděláme nespravedlivé rozdíly mezi lidmi?
Bylo příjemné se s ním setkat, protože každý měl pocit, že je přijímán s láskou. "Všechny lidi objímal svou téměř bezmeznou láskou, a protože s láskou se všemi jednal, byl ode všech milován" (Jordán Saský). Láska byla klíčem k tajemství jeho života. Usilujeme o lásku k Bohu a k lidem? Nebo jen v koutku fňukáme, že nás nikdo nemá rád?
"Byl veselý a přívětivý, trpělivý a milosrdný, vlídný a byl těšitelem bratří" (bratr Rudolf). Kdo je milosrdný k sobě, umí být milosrdný i k druhým.
Ačkoliv sám zachovával řádovou řeholi velmi přísně, přesto káral a trestal pochybení bratří s mírností a dobrotou, takže "od něho všichni odcházeli uklidněni a utěšeni". Samoúčelná askeze zatvrzuje srdce. Dominikova disciplína vycházela z lásky a osvobozovala ho k lásce.
Měl schopnost vcítit se do druhého člověka, uměl proniknout do vnitřních potíží lidí a pomoci jim. "Bratr Dominik byl tím nejlepším a nejlaskavějším těšitelem svých bratří i druhých lidí v jejich pokušeních. Vím to, protože jako novic na počátku svého života v řádu jsem měl mnoho nejrůznějších pokušení. V nich se mi dostalo úplné útěchy skrze jeho poučení a povzbuzení. Tuto zkušenost učinili i mnozí jiní novicové" (bratr Štěpán). Dáváme vyčtené rady, které nás nestojí moc námahy, nebo se snažíme vcítit do druhých a nést jejich břemena?
Dominik měl soucit, "který neznal hranic" (Jordán Saský). Působila mu bolest bída hladovějících, a proto prodal své knihy, aby chudým opatřil jídlo. Když slyšel o osudu zajatců u Saracénů, nabídl se "z lásky a upřímného soucitu, že sám sebe prodá, aby zajatce vykoupil" (Petrus Ferrandi). Dominikán se má modlit s Biblí v jedné ruce a s novinami v druhé (formační materiály). Dotýká se nás utrpení lidí natolik, abychom s tím chtěli něco dělat?
Největší soucit měl Dominik s lidmi, kteří odpadli od víry, a s pohany. Stávalo se mu totéž, co Kristu, o němž je řečeno: "Když vystoupil z lodi, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře, a začal je poučovat o mnoha věcech" (Mk 6,34). I dnes jsou k vidění velké zástupy pohanů. Je nám jich líto nebo se cítíme lepší než oni?
Dominik snášel nedostatky Církve. Pevně stál za institucí Církve, neemigroval z ní ani navenek, ani do svého nitra. V protikladu k pohoršení budícím kněžím své doby žil se svými bratry jinak, a tím podstatně přispěl k obnově Církve.
"Když byla bratřím předložena dvě jídla nebo dva chody, spokojil se s jedním" (bratr Štěpán). Dominik byl v jídle velmi střídmý a bral si jen to, co bezpodmínečně potřeboval k udržení svých tělesných sil; maso nejedl nikdy. Necháme si od svého těla poroučet nebo mu s rozumem poskytujeme vše, co potřebuje?
Dominik vlastnil jeden jediný hábit a Matoušovo evangelium a Pavlovy listy. Neobklopujeme se předměty, které vlastně vůbec nepotřebujeme?
Dominik ovládal svůj jazyk. "Nevzpomínám si, že bych od něho slyšel nějaký povrchní projev, zlou pomluvu, pochlebování nebo špatné slovo" (bratr Pavel z Benátek).
Dominik byl trpělivý. "Nikdy jsem ho neviděl hněvivého, rozčileného nebo zmateného – ani při obtížích cestování, ani při vášnivé obhajobě, ani jindy. V utrpení byl radostný a v nepříjemnostech trpělivý" (bratr Pavel z Benátek).
Dominik uměl snášet slabost a hříchy druhých. "Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému" (Kol 3,13). Jsme jako Dominik pro ostatní bratrem - sestrou?
Když byl Dominik studentem teologie, knězem a řeholníkem, vždy to bral vážně a dělal to celou svou bytostí. Vykonáváme své povolání také naplno a poctivě?
Dominik naprosto spoléhal na Boha a nebyl nikdy zklamán. Odtud pramenila jeho smělost v rozhodování: při zakládání řádu, rozesílání bratří, povolání bratra Štěpána... Bratr Rudolf vypráví, že když došel chléb nebo víno, bratr Dominik mu řekl: "Jdi a modli se, protože Pán se postará". Nemyslíme si, že v našem století se to takhle nedělá? Že by to nefungovalo? Že bychom byli pro smích? Není to pro naši malou víru, že je v dnešní době tak málo zázraků?
Založení dominikánského řádu, to, co ho učinilo tak velikým, nepovažoval Dominik vůbec za svoje dílo, ale za dílo Boží. Proto také mohl zemřít klidně a radostně. Jsme také tak svobodni od lpění, aby nás smrt nezaskočila nepřipravené?
V textu jsou použity úryvky z životopisu sv. Dominika od Meinolfa Lohruma OP
Dekuju za tento clanek, obcas mi tu chybi inspirace velkymi svetci. :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.