Být dominikánem neznamená být víc než křesťan, ale způsob, jak být křesťan

Světlo církve zářivé

23. 10. 2017 1:18
Rubrika: Duchovní život

Světlo církve zářivé

Zpovědní zrcadlo podle života sv. Dominika
Malé zamyšlení pro vlastní potřebu.
  • Klíčem k pochopení Dominikovy osobnosti je jeho spojení s Bohem. Nejméně desetkrát se uvádí ve výpovědích z procesu svatořečení, že "mluvil jen s Bohem nebo o Bohu". "Byl vytrvalejší a oddanější modlitbě než všichni lidé, které jsem kdy viděl" (bratr Štěpán). Taky se nám v porovnání s Bohem všechno jeví jako obyčejná sláma jako sv. Tomáši Akvinskému?

  • "Často jsem ho viděl sloužit mši. A pokaždé jsem ho přitom viděl, že při eucharistické modlitbě po jeho tvářích stékají slzy. Celebroval a modlil se při mši Otčenáš s takovou niternou účastí, že mohli přítomní dobře vnímat jeho zbožnost" (bratr Štěpán). Dominikovy slzy, jeho uchvácení, láska k modlitbě a záře obličeje jsou, jak učí sv. Tomáš Akvinský, známky mystické zkušenosti s Bohem. Ale i my ostatní se můžeme účastnit mše svaté s niternou zbožností.

  • Dominik svůj duchovní život prožíval podle příkladu Ježíše Krista, živil se Jeho slovy a Jeho Tělem. Necháváme se také uchvátit Kristem v Eucharistii a v Písmu svatém?

  • Dominik všechno očekával od Boha, nic sám od sebe. Nedomníváme se my dnes často, že můžeme sami dát našemu životu smysl a naplnění, že se musíme sami realizovat? Dominik nehledal své naplnění sám u sebe, ale u Toho, který je větší, který přesahuje všechny lidské možnosti. A Bůh mu daroval radost, pokoj, štěstí a život, jaký není ohrožen smrtí.

  • Byl vyrovnaným a radostným člověkem. "Protože však radost srdce prozařuje tvář, výrazem jeho vyrovnanosti byla jeho dobrota a radostný vzhled" (Jordán Saský). Radostný vzhled není totéž co profesionální úsměv, "keep smiling". Následovat sv. Dominika neznamená předvádět reklamu na zubní pastu, ale radovat se s radujícími, plakat s plačícími a v srdci se radostně klanět svému Bohu.

  • "Na jeho tváři stále zářila radost, která pocházela z jeho čistého svědomí" (Jordán Saský). Nezapomínáme na denní zpytování svědomí?

  • "Dominik byl laskavý v jednání s bohatými i chudými, i s židy a nevěrci" (Jan z Navarry). Neděláme nespravedlivé rozdíly mezi lidmi?

  • Bylo příjemné se s ním setkat, protože každý měl pocit, že je přijímán s láskou. "Všechny lidi objímal svou téměř bezmeznou láskou, a protože s láskou se všemi jednal, byl ode všech milován" (Jordán Saský). Láska byla klíčem k tajemství jeho života. Usilujeme o lásku k Bohu a k lidem? Nebo jen v koutku fňukáme, že nás nikdo nemá rád?

  • "Byl veselý a přívětivý, trpělivý a milosrdný, vlídný a byl těšitelem bratří" (bratr Rudolf). Kdo je milosrdný k sobě, umí být milosrdný i k druhým.

  • Ačkoliv sám zachovával řádovou řeholi velmi přísně, přesto káral a trestal pochybení bratří s mírností a dobrotou, takže "od něho všichni odcházeli uklidněni a utěšeni". Samoúčelná askeze zatvrzuje srdce. Dominikova disciplína vycházela z lásky a osvobozovala ho k lásce.

  • Měl schopnost vcítit se do druhého člověka, uměl proniknout do vnitřních potíží lidí a pomoci jim. "Bratr Dominik byl tím nejlepším a nejlaskavějším těšitelem svých bratří i druhých lidí v jejich pokušeních. Vím to, protože jako novic na počátku svého života v řádu jsem měl mnoho nejrůznějších pokušení. V nich se mi dostalo úplné útěchy skrze jeho poučení a povzbuzení. Tuto zkušenost učinili i mnozí jiní novicové" (bratr Štěpán). Dáváme vyčtené rady, které nás nestojí moc námahy, nebo se snažíme vcítit do druhých a nést jejich břemena?

  • Dominik měl soucit, "který neznal hranic" (Jordán Saský). Působila mu bolest bída hladovějících, a proto prodal své knihy, aby chudým opatřil jídlo. Když slyšel o osudu zajatců u Saracénů, nabídl se "z lásky a upřímného soucitu, že sám sebe prodá, aby zajatce vykoupil" (Petrus Ferrandi). Dominikán se má modlit s Biblí v jedné ruce a s novinami v druhé (formační materiály). Dotýká se nás utrpení lidí natolik, abychom s tím chtěli něco dělat?

  • Největší soucit měl Dominik s lidmi, kteří odpadli od víry, a s pohany. Stávalo se mu totéž, co Kristu, o němž je řečeno: "Když vystoupil z lodi, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře, a začal je poučovat o mnoha věcech" (Mk 6,34). I dnes jsou k vidění velké zástupy pohanů. Je nám jich líto nebo se cítíme lepší než oni?

  • Dominik snášel nedostatky Církve. Pevně stál za institucí Církve, neemigroval z ní ani navenek, ani do svého nitra. V protikladu k pohoršení budícím kněžím své doby žil se svými bratry jinak, a tím podstatně přispěl k obnově Církve.

  • "Když byla bratřím předložena dvě jídla nebo dva chody, spokojil se s jedním" (bratr Štěpán). Dominik byl v jídle velmi střídmý a bral si jen to, co bezpodmínečně potřeboval k udržení svých tělesných sil; maso nejedl nikdy. Necháme si od svého těla poroučet nebo mu s rozumem poskytujeme vše, co potřebuje?

  • Dominik vlastnil jeden jediný hábit a Matoušovo evangelium a Pavlovy listy. Neobklopujeme se předměty, které vlastně vůbec nepotřebujeme?

  • Dominik ovládal svůj jazyk. "Nevzpomínám si, že bych od něho slyšel nějaký povrchní projev, zlou pomluvu, pochlebování nebo špatné slovo" (bratr Pavel z Benátek).

  • Dominik byl trpělivý. "Nikdy jsem ho neviděl hněvivého, rozčileného nebo zmateného – ani při obtížích cestování, ani při vášnivé obhajobě, ani jindy. V utrpení byl radostný a v nepříjem­nostech trpělivý" (bratr Pavel z Benátek).

  • Dominik uměl snášet slabost a hříchy druhých. "Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému" (Kol 3,13). Jsme jako Dominik pro ostatní bratrem - sestrou?

  • Když byl Dominik studentem teologie, knězem a řeholníkem, vždy to bral vážně a dělal to celou svou bytostí. Vykonáváme své povolání také naplno a poctivě?

  • Dominik naprosto spoléhal na Boha a nebyl nikdy zklamán. Odtud pramenila jeho smělost v rozhodování: při zakládání řádu, rozesílání bratří, povolání bratra Štěpána... Bratr Rudolf vypráví, že když došel chléb nebo víno, bratr Dominik mu řekl: "Jdi a modli se, protože Pán se postará". Nemyslíme si, že v našem století se to takhle nedělá? Že by to nefungovalo? Že bychom byli pro smích? Není to pro naši malou víru, že je v dnešní době tak málo zázraků?

  • Založení dominikánského řádu, to, co ho učinilo tak velikým, nepovažoval Dominik vůbec za svoje dílo, ale za dílo Boží. Proto také mohl zemřít klidně a radostně. Jsme také tak svobodni od lpění, aby nás smrt nezaskočila nepřipravené?



V textu jsou použity úryvky z životopisu sv. Dominika od Meinolfa Lohruma OP

Zobrazeno 1332×

Komentáře

psycho-kat

Dekuju za tento clanek, obcas mi tu chybi inspirace velkymi svetci. :)

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio