Postní kasičky

     Dobu postní pravidelně zahajují postní pokladničky. Obraťte se, čiňte pokání, a nenacpávejte si břicha. To, co si odřeknete, dejte do pokladničky. Všichni si poslušně kasičku odnesou domů, ale jak je to s tím odříkáním?

     V málokterém kostele uvidíme generální ředitele, bankéře nebo realitní makléře. Jsou tam důchodci, postižení s invalidním důchodem, rodiče se spoustou dětí. Většinou žijí z ruky do huby. Kdyby se zpozdila výplata o den, už by neměli co jíst. Po celý rok se cítí zahanbeni, když se vybírá do košíku a oni se snaží nenápadně vhodit pětikorunu. Je na to takový oblíbený trik: Musí se držet v ruce tak, aby bylo vidět shora zápěstí, ale ne obnos v prstech. A pak přijde půst, a další stud. Zase po mně chtějí peníze, ale kde je brát?

     Je pravda, že nebýt štědrých a velkorysých dárců, charita by to mohla zabalit a v kostele by třeba nešla elektřina. Ale proč se stále předestírá, že almužna znamená dát peníze? Jestliže almužna znamená něco si odříct a věnovat potřebnému, vůbec to nemusí být jenom peníze. Dědečkové a babičky věnují často svůj čas dětem. Je to čas, kdy by mohli odpočívat nebo být aktivní, jak je dnes v módě, a jít sportovat. Ale z lásky k dětem si odpočinek odřeknou a naslouchají vnoučatům. Mnohdy ani netuší, že je to vlastně almužna.

     Když vám někdo ukřivdí, dluží vám omluvu. Tím, že mu dluh odpustíte (může to být i skutečný finanční dluh), dali jste mu cennou almužnu. Navíc odpouštěním se připodobňujete Bohu, který je nejvýš milosrdný.

     Pokud se vám podařilo projít církevním sítem, takže jste řádně pokřtění, biřmovaní, ani nejste rozvedení a modlíte se pravidelně breviář, můžete dojít k názoru, že jste spravedliví a hlavně spravedlivější, než ti hříšníci, kteří v něčem selhali a nemůžou teď chodit ke svátostem. Pro vás může být velikou almužnou, když slevíte ze své vlastní svatosti a projevíte milosrdenství hříšníkům. Když místo jejich vyhánění z kostela budete přemýšlet, jak jim v rámci možností, které nám církev dává, pomoci dojít ke Kristu. Když se snížíte na jejich úroveň a podáte jim pomocnou ruku.

     Když začneme takto chápat almužnu, jako proměnu svého srdce, aby nám Bůh mohl ‚vzít srdce kamenné a dát místo něj srdce z masa‘, pak nastane milostivé léto Hospodinovo, otroci budou propuštěni a s radostí můžeme očekávat velikonoční ráno.

Vyšlo v časopise Opusculum 4/2019