Být dominikánem neznamená být víc než křesťan, ale způsob, jak být křesťan

Trollové v kostele

27. 4. 2019 11:26
Rubrika: Rodinný život

     Modlila jsem se po sv. přijímání, když najednou dosud tiše sedící vnouček šeptnul:

     „A babi, kdes našla toho černého trolla?“

     Docela mě to vykolejilo, musela jsem přepnout z modu modlitby do modu komunikace, a pak jsem se udiveně zeptala:

     „Jaks na to přišel? Já se teď modlím k Pánu Ježíši, a ty na mě s trolem!“

     Jeho starší brácha se tiše zasmál a zašeptal:

     „To tě pěkně vytrolil tím trollem!“

     Asi jsem poněkud netypická babička, protože na rozdíl od jiných babiček, které dětem počítačové hry zakazují, já děti učím hry hrát. Patří to totiž do kultury úplně stejně jako knihy, obrazy, hudba nebo filmy. Když byly moje děti malé, počítače ještě nebyly, ale vždycky jsem přečetla knihy, které jsem jim kupovala, abych věděla, co čtou. Zpočátku jsme si četli před spaním, když byly děti větší, už si četly samy.

     Pak přišly počítače a s nimi počítačové hry. K počítačovým hrám existují dva rodičovské přístupy, a ani jeden není správný. Ten první je příliš benevolentní: ať si děti hrají, co chtějí, aspoň jsou zticha a nezlobí. Většina počítačových her je ale primárně tvořena pro dospělé a obsah tomu odpovídá. Druhým extrémem je zakázat dětem plošně všechny počítačové hry. Tím se ovšem dětem zkomplikuje jejich postavení mezi vrstevníky, budou za outsidery a své rodiče budou kvůli tomu nenávidět.

     Pak je tu ten nejobtížnější třetí způsob – hrát ty hry s nimi a učit je to. Skoro každá hra totiž umožňuje hrát jak za kladné, tak za záporné hrdiny. Chcete, aby vaše dítě bylo ve hře zloděj, který vykrádá lidem kapsy, aby se obohatil, nebo aby se stal rytířem, který slabým pomáhá a zlo trestá?

     Náš malý Teo je velký bojovník. Nejraději vletí do hry s mečem a pobije všechno, co se hýbe. Ale když sedím u něj, učím ho, aby si nejdřív s člověkem promluvil, že si třeba dá říct po dobrém. Aby se zeptal u sousedů, jestli nepotřebují s něčím pomoct. A tak zabije hostinskému myši ve sklepě, farmářům pobije škůdce na poli, nemocné ženě doběhne pro lék, a lidé ho chválí a stoupá mu dobrá pověst. A to hřeje u srdíčka.

     Důležitá je také doba, kterou dítě stráví u počítače. Pokud se to nechá na dětech, mohou si vypěstovat závislost. Kromě toho, že budou bledé a slabé. Ovšem doba, která se jim povolí, záleží na mnoha věcech: na konkrétním dítěti, na jeho rodičích a jejich vztahu k počítači, na počasí venku a podobně. Jen bych se přimlouvala, aby rodiče měli pochopení a nenutili děti vypnout hru okamžitě. Možná právě plní důležitý úkol na postup a vypnutím by ztratili kus hry, kterou by příště museli projít znovu. Mějte s nimi strpení! Když budete hru hrát s dětmi, tak poznáte, kdy to jde a kdy to nejde. Snáz jim pak můžete určit, kdy hru ukončit. Ještě důležitější ale je, že najdete s dětmi společné téma k mnoha rozhovorům. Stanete se součástí jejich fantazijního světa.

     Teo se stal ve hře paladinem, Božím bojovníkem, který chrání slabé a bojuje proti zlu. Kéž by se mu to podařilo přenést i do života, aby z něj vyrostl správný chlap! Posledně mě mile překvapil. Nechala jsem ho chvíli hrát samotného a pak za mnou přiběhl do kuchyně a s radostí hlásil: „Babi, sice jsem to musel asi desetkrát načíst, ale nakonec se mi podařilo zachránit celou vesnici, aby ji skřeti nevyvraždili!“ Děj hry to nijak neovlivnilo, byla to jen jedna bitva z celé války, ale líbilo se mi, že cítil povinnost ty lidi ochraňovat.

     Ovšem mít doma rytíře, to skýtá také neustále řadu všelijakých překvapení. Jako nedávno, když plynař při kontrole potrubí sáhnul za skříň a s tázavým pohledem vytáhl jakési zařízení podobné kuši, vyrobené z laťky, ramínka na šaty a gumy do trenýrek, ve velikosti zařízení na bourání hradeb za husitských válek. O kterém jsem samozřejmě do té doby neměla ani tušení. Faux pas!

Vyšlo v časopise Rodinný život 3/2018

Zobrazeno 28198×

Komentáře

KMirjam

Můj synovec neměl šastné dětství. Ještě než jim odešel tatínek za jinou, trávil čas u PC, pokud ho někdo vybídl, aby "šel na vzduch", prošel se na balkon a šup, zpátky ke hrám. Bodejť, ani jeho táta nedělal nic jiného. ALE! Postupně si začal vybírat především logické hry a to se obrazilo i v matematice. Byl premiantem na matematické větvi gymnasia, teď s výborným prospěchem končí průmyslovku a chystá se na VŠ. Jsou hry a hry a děti a děti. :)

RealToltekDzehenuti

LiduškoŠ ... celý svět je jedna velká hra :)

Zobrazit 8 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio