Co pro mě znamená být dominikánem

Když jsem před časem váhala, jestli to, co mě táhne k dominikánskému řádu, je opravdu Boží volání nebo jen moje vlastní přání, narazila jsem na internetu na tuto definici: "Dominikán je bytost polarizovaná Slovem, Slovem studovaným, slaveným, žitým a zvěstovaným druhým." Ta věta mi vyrazila dech. Bytost polarizovaná, elektrizovaná, fascinovaná Slovem. Slovem studovaným, slaveným, žitým a zvěstovaným. Dva dny jsem si to pořád opakovala a pak jsem řekla: "Ano, Pane, tohle je přesně to, co chci. To je to, pro co jsi mě stvořil." Od toho okamžiku mě ovládla radost, jakou jsem dosud nepoznala, a ještě stále mě drží tak, že ve mně rozněcuje dominikánské nadšení i logo Olšanských papíren.

Dominikáni o sobě často tvrdí, že nemají žádnou spiritualitu. Dominikáni ji totiž ani nepotřebují. Jestliže je dominikán fascinovaný Slovem, nachází v Písmu víc spirituality, než by si mohl kdokoliv představit, a nejen to. Uvedu jeden příklad. Kristus rád chodil do Betánie k sourozencům Marii, Martě a Lazarovi. Když se na ně podíváte zblízka, je to obraz dominikánské rodiny. Marie, klečící a kontemplující Krista, mi připomíná dominikánské mnišky z druhého řádu. Marta, která neví, kam dřív skočit, představuje dominikánské sestry z kongregací a třetí řád. A Lazar, o kterém legenda říká, že se snad stal biskupem v Marseilli, je krásným obrazem povolání ke kněžství. "Lazare, vyjdi ze svého hrobu! Nechej být ostatní mrtvé, kteří se rodí a umírají, mechanicky jí a spí, chodí do práce a dívají se na televizi, a netuší ani, že jsou mrtví. Ty vyjdi z hrobu a pojď za mnou! Pojď zakusit radost dětí Božích!" Lazar je vydělený ze světa pro Boha jako naši bratři z prvního řádu.

Druhým biblickým obrazem, který ve mně evokuje představu pravého dominikána, je Jan Křtitel. Někdo možná namítne: "Jak může být to, co říká a dělá Jan Křtitel, dominikánské, když žil tisíc let před Dominikem?" Samozřejmě, že Jan Křtitel nebyl dominikán. Ale jednal a učil tak, jak si představuji, že by jednal a učil pravý dominikán. Copak není dominikánské povolání povoláním prorockým? Což nebyl náš otec Dominik jako Jan Křtitel? Nerostl v něm Kristus, zatímco on se zmenšoval? Nešel v naprosté chudobě křtít a kázat jako Jan Křtitel? Nestal se hlasem volajícím na poušti, jehož ozvěna se dodnes rozléhá světem? Jestliže se snažíme následovat sv. Dominika, máme v Janu Křtiteli ideální vzor dominikána.

Být dominikánem pro mě znamená být fascinovaný Slovem, fascinovaný Kristem. Cílem dominikána je podle mě stát se hlasem volajícího na poušti. Ale hlas, který neobsahuje slova, je pouhý skřek. Nechme se tedy naplnit Kristem – Slovem a propůjčme mu svůj hlas! Být dominikánem neznamená být automaticky svatý. Uvědomuji si, že všichni stále musíme prosit o "milosrdenství Boží a vaše". Ale naslouchejme Božímu Slovu, bděme jako moudré panny, bděme dnem i nocí, abychom neprošvihli Pánův příchod. Abychom nepřeslechli Jeho volání: "Vyjdi ze svého hrobu a pojď za mnou! Nechej se mnou fascinovat!"